Jméno: Sid
Přezdívky: Sidí, Síďa, Píďa, Kojot (páníček mu neřekne jinak), Šiteček (tuto variaci jména jsme si přivezli z ME 2010 v Holandsku)
Datum narození: 1.6. 2009
Přezdívky: Sidí, Síďa, Píďa, Kojot (páníček mu neřekne jinak), Šiteček (tuto variaci jména jsme si přivezli z ME 2010 v Holandsku)
Datum narození: 1.6. 2009
"Plemeno": kříženec border kolie a australského ovčáka (BOCxAUO)
Matka: Ospa Bohemia Alké
Otec: Atrey Svěží Vítr
Číslo čipu: 203098100270772
Váha + výška (jak rostl najdete tady): 19 kg + 51,5 cm
Zdraví: cukrovka neg. (podzim 2009)
DOV prostý (15.8.2011)
Matka: Ospa Bohemia Alké
Otec: Atrey Svěží Vítr
Číslo čipu: 203098100270772
Váha + výška (jak rostl najdete tady): 19 kg + 51,5 cm
Zdraví: cukrovka neg. (podzim 2009)
DOV prostý (15.8.2011)
Uspěchy (podrobněji tady):
Dogfrisbee
Young dogs: 1x 1.místo + 2x 2.místo + 5. místo (ME Holandsko 2010)
Starters: 1. místo KDDF 2011
Agility
1x 1.místo na tunýlkiádě v Boskovicích
Voříškiády
1. místo (Majáles VFU Brno): NEJ voříšek, štěně a trik
2. místo (Štěkovytí)
Dogfrisbee
Young dogs: 1x 1.místo + 2x 2.místo + 5. místo (ME Holandsko 2010)
Starters: 1. místo KDDF 2011
Agility
1x 1.místo na tunýlkiádě v Boskovicích
Voříškiády
1. místo (Majáles VFU Brno): NEJ voříšek, štěně a trik
2. místo (Štěkovytí)
Sidík je moje zlatíčko, ačkoliv má své mouchy (kdo je taky nemá ), je pro mě tím nejlepším psem na světě... Šel by se mnou klidně na konec světa, vždycky se mi ze všech sil snaží vyhovět a do všeho se vrhá po hlavě s neuvěřitelnou vervou :o)
Sida málokdy uvidíte ležet nebo jen tak jít...je neustále v pohybu, pokud možno ve střemhlavém tetu, neustále nosí hračky nebo jen tak pobíhá po okolí... Všechno musí mít pod kontrolou a jakmile se něco šustne, zaručeně je u toho...
Je také neuvěřitelný mazel a závisláček, doma mu nikdo neřekne jinak, než vtěrinka. Pro pohlazení si je schopný vyšplhat pomalu až za krk a někdy mi přijde, že chápe, jako svou "občanskou" povinnost nám projevovat svou náklonnost...v ideálním případě neustále :o)
Sidík je mistrem v ignoraci "nepotřebných" lidí...obzvláště těch, co ho vítají slovy: "no Sidáčku pošem...ťuťu ňuňu"...takové vtěrky si prostě jeho pozornost nezaslouží :oD K cizím lidem je nedůvěřivý, a trvá mu dlouho, než někoho přijme do "své" smečky, ale pak je to láska až za hrob ;o) Musím říct naprosto upřímně, že tento povahový rys mi dal opravdu zabrat...ale zároveň jsem za něj vděčná, protože mě toho hodně naučil... Byly doby, kdy Sid cizáky nepřivítal jinak než zběsilým štěkotem, už jako 3 měsíční hlídal batoh nebo místo, kde byl uvázaný před všemi vetřelci a už v den, co jsme si ho přivezli neváhal vyjet po naší labradorce, protože mu brala hračku...na jednu stranu působil hrozně sebevědomě, ale na druhou se bál...jako by v něm soupeřily 2 já (tak trošku bnorderko-australská schizofrenie). Tak jsem se ponořila do knížek a všemožných článků, ve snaze najít způsob, jakým bych to mohla řešit...postupem času jsem došla k závěru, že celá situace je jen mým vlastním selháním a začali jsme pracovat na vzájemném vztahu a důvěře, učila jsem se v něm číst, abych věděla, kdy se cítí nepříjemně, abych mohla v klidu zasáhnout a nenechala to dojít až do fáze, kdy by měl pocit, že není jiná možnost než jednat sám za sebe...Teď jsem upřímně nadšená a mám ze Sidíka ohromnou radost...opravdu má za sebou velký kus práce a jsem na něj hrdá...dost lidí se mě ironicky ptá kde že mám to nedůvěřivé zvířátko, zatím co je Sid nadšeně vítá...a musím přiznat, že tyto momenty mě opravdu hřejí u srdce :o)
Řekla bych, že jsme došli do té fáze "zdravé nedůvěry"...nikoliv té nevypočitatelné, ustrašené a bázlivé...a musím říct, že je mi tato jeho vlastnost sympatická. Sid zkrátka "ví čí je"...a je to tak trošku "maminčin mazánek"... Jeho upřímné vítání a vyřazení ze sorty neviditelných lidí si prostě člověk musí zasloužit ;o)
Síďa je také "velký" hlídač, tedy jistě si to o sobě myslí... Za plotem naší zahrádky nebo spíš lépe...za jakýmkoliv plotem, kde stráví déle než 10 minut a kdekoliv ho uvážu se v mžiku promění v nekompromisního hlídače, drsňáka, a své "poslání" bere opravdu vážně ;o)
Sidík patří mezi psy, pro které není jídlo žádná hodnota...mám pocit, že jí jen proto, aby nezemřel :o) a pamlsek si "ďobne" jen z "rituálních důvodů" cvičení :oD Packy si spíš "urve" pro hračku (peška, přetahovací kolečko, balonek, klacek, šišku...) zkrátka pro vše, co je spojené s během nebo přetahováním :o) Takže cvičíme, podle Síďova gusta :o), formou hry...nebo lépe...jednou velkou hrou...a pamlsky rozhodně nevyužíváme v dominantní roli ;o)
Práce všeho druhu, je doslova smyslem jeho života...nejradši by něco dělal od rána do večera. Ať už se jedná o aportování nebo učení něčeho nového, ale jakmile přijdeme domů nebo ho přivážu...umí se překrásně "vypnout" a odpočívat...takže nehrozí zběsilé ječení na trénincích či závodech ať lítají disky kamkoliv, komukoliv :o) Je neuvěřitelně učenlivý a udělá, co mi na očích vidí...
Se svým workoholismem přehání zejména na procházkách, kdy mě neustále fixuje očima a běhá tam a zpátky, ale teď už celkem úspěšně pracujeme na způsobu, jak ho "vypnout", aby pořád jen nepracoval a uměl i odpočívat a zaměstnat se sám ;o)
To už by byl pro mě opravdu pan dokonalý :oD
Se Sidem se člověk opravdu nenudí...a za to jsem mu neskutečně vděčná ;o)
Sida málokdy uvidíte ležet nebo jen tak jít...je neustále v pohybu, pokud možno ve střemhlavém tetu, neustále nosí hračky nebo jen tak pobíhá po okolí... Všechno musí mít pod kontrolou a jakmile se něco šustne, zaručeně je u toho...
Je také neuvěřitelný mazel a závisláček, doma mu nikdo neřekne jinak, než vtěrinka. Pro pohlazení si je schopný vyšplhat pomalu až za krk a někdy mi přijde, že chápe, jako svou "občanskou" povinnost nám projevovat svou náklonnost...v ideálním případě neustále :o)
Sidík je mistrem v ignoraci "nepotřebných" lidí...obzvláště těch, co ho vítají slovy: "no Sidáčku pošem...ťuťu ňuňu"...takové vtěrky si prostě jeho pozornost nezaslouží :oD K cizím lidem je nedůvěřivý, a trvá mu dlouho, než někoho přijme do "své" smečky, ale pak je to láska až za hrob ;o) Musím říct naprosto upřímně, že tento povahový rys mi dal opravdu zabrat...ale zároveň jsem za něj vděčná, protože mě toho hodně naučil... Byly doby, kdy Sid cizáky nepřivítal jinak než zběsilým štěkotem, už jako 3 měsíční hlídal batoh nebo místo, kde byl uvázaný před všemi vetřelci a už v den, co jsme si ho přivezli neváhal vyjet po naší labradorce, protože mu brala hračku...na jednu stranu působil hrozně sebevědomě, ale na druhou se bál...jako by v něm soupeřily 2 já (tak trošku bnorderko-australská schizofrenie). Tak jsem se ponořila do knížek a všemožných článků, ve snaze najít způsob, jakým bych to mohla řešit...postupem času jsem došla k závěru, že celá situace je jen mým vlastním selháním a začali jsme pracovat na vzájemném vztahu a důvěře, učila jsem se v něm číst, abych věděla, kdy se cítí nepříjemně, abych mohla v klidu zasáhnout a nenechala to dojít až do fáze, kdy by měl pocit, že není jiná možnost než jednat sám za sebe...Teď jsem upřímně nadšená a mám ze Sidíka ohromnou radost...opravdu má za sebou velký kus práce a jsem na něj hrdá...dost lidí se mě ironicky ptá kde že mám to nedůvěřivé zvířátko, zatím co je Sid nadšeně vítá...a musím přiznat, že tyto momenty mě opravdu hřejí u srdce :o)
Řekla bych, že jsme došli do té fáze "zdravé nedůvěry"...nikoliv té nevypočitatelné, ustrašené a bázlivé...a musím říct, že je mi tato jeho vlastnost sympatická. Sid zkrátka "ví čí je"...a je to tak trošku "maminčin mazánek"... Jeho upřímné vítání a vyřazení ze sorty neviditelných lidí si prostě člověk musí zasloužit ;o)
Síďa je také "velký" hlídač, tedy jistě si to o sobě myslí... Za plotem naší zahrádky nebo spíš lépe...za jakýmkoliv plotem, kde stráví déle než 10 minut a kdekoliv ho uvážu se v mžiku promění v nekompromisního hlídače, drsňáka, a své "poslání" bere opravdu vážně ;o)
Sidík patří mezi psy, pro které není jídlo žádná hodnota...mám pocit, že jí jen proto, aby nezemřel :o) a pamlsek si "ďobne" jen z "rituálních důvodů" cvičení :oD Packy si spíš "urve" pro hračku (peška, přetahovací kolečko, balonek, klacek, šišku...) zkrátka pro vše, co je spojené s během nebo přetahováním :o) Takže cvičíme, podle Síďova gusta :o), formou hry...nebo lépe...jednou velkou hrou...a pamlsky rozhodně nevyužíváme v dominantní roli ;o)
Práce všeho druhu, je doslova smyslem jeho života...nejradši by něco dělal od rána do večera. Ať už se jedná o aportování nebo učení něčeho nového, ale jakmile přijdeme domů nebo ho přivážu...umí se překrásně "vypnout" a odpočívat...takže nehrozí zběsilé ječení na trénincích či závodech ať lítají disky kamkoliv, komukoliv :o) Je neuvěřitelně učenlivý a udělá, co mi na očích vidí...
Se svým workoholismem přehání zejména na procházkách, kdy mě neustále fixuje očima a běhá tam a zpátky, ale teď už celkem úspěšně pracujeme na způsobu, jak ho "vypnout", aby pořád jen nepracoval a uměl i odpočívat a zaměstnat se sám ;o)
To už by byl pro mě opravdu pan dokonalý :oD
Se Sidem se člověk opravdu nenudí...a za to jsem mu neskutečně vděčná ;o)